Vodorovné


Kategorie: Povídky,Úvahy

Život je jako puzzle, ale bez předlohy

Život je jako puzzle, ale bez předlohyPovídka o tom,jak jsou lidé společností souzeni podle prvního dojmu,bez ohledu na momentální náladu i zdravotní stav.Ale také odsuzování jedinců,kteří se liší od stáda.

 

"Kdo to támhle sedí za blázna?"ukazoval Tadeáš směrem k lavičce na které seděla drobná dívčina.Otočil hlavu k dědovi,vyčkávaje odpověď."I běda ti!Že se nestydíš odsoudit člověka pro první dojem,aniž by si snad jeho příběh.Sedni si!Povím ti její příběh tak,jak ho nakreslil osud,až teprve potom můžeš být soudcem.Sedíš pohodlně?"klučina němě přitakal."Pamatuji si Alici,tak se děvčátko jmenuje,jako malou holčičku,ještě mladší než ty.V té době byla ještě šťastné děvčátko,ale jak čas utíkal tak rostla a  tím přibývalo starostí na jejích bedrech.Mnohokrát se zdálo že už má všeho dost,ale vyjádřit jakýkoliv vzdor se bála,z trestu,který by dostala.Později její příčina strachu odešla pryč a Alice se rozhodla poznávat neznámé.Vlítla do světa s růžovými brýlemi.Využívala každé příležitosti a nepřipouštěla si,že by se jí mohlo něco stát,že by se jí to mohlo vymstít.Jak čas plynul stále dál,z malé holčičky se stala slečna.Už tehdy si začínala všímat odlišností mezi sebou a okolím.Mezitím zakopla mnohokrát ,mnohokrát se svezla až na samé dno,ale vždy našla sílu pokračovat,stát se mnohem lepší než dříve.Zapomenou na svoji minulost a pokračovat v cestě životem.Až jednou narazila na bytost co do jejího tmavého života přinesla světlo.Co jí naučila správným věcem,které zatím neznala.Alice k ní ihned rozjevila důvěru a vyzpovídala se ze svého minulého života.Netušila však,že právě její minulost bude zbraň proti ní.Čas plynul a dívčina se dostala pomocí oné bytosti na dobrou cestu,na cestu dobra.Mnohokrát chybovala,ale byla příliš tvrdohlavá na to,aby svoji chybu přiznala.Netrvalo dlouho a přišla první rána zabodnutá to jejího srdce nesoucí název minulost.Probrečela tehdy pár dní,než to dokázala překousnout.Jak čel čas,jizev od minulosti stále přibývalo.Kolik bylo probrečených dní,kolik bylo bezesných nocí,kdy si nadávala za to,že někdy dopustila aby se něco tak příšerného mohlo odehrát.Moc dobře si uvědomovala že se s tím musí porvat,minulost nezmění.Začínala si uvědomovat,že bytost s jasným světlem je ďábel co ji nevědomky ubližuje.Jediné na co se zmohla,bylo napravování svých chyb.Jenže chyb bylo už tolik,a tak bytost odešla,její život byl znovu naplněn tmou.Neustále tápala ve svých podstatách a hledala příčiny.Našla pouze jednu.Samu sebe.Jediné co Alici v té chvílí zbylo byl její pláč a zoufalství.Přestala věřit,že ještě někdy zvládne vyšplhat na vrchol.Teď jsi již vyslechl celý její příběh,pořád máš odvahu o ní tvrdit že je blázen?"Chlapec přemýšlivým pohledem koukal na plačící dívčinu."Ne dědečku,už ne".

Můžeš odosudit knihu podle obalu,ale když si jí přečteš,pochopíš,že se od ostatních liší.

 

Hodnocení: nehodnoceno
Vaše hodnocení:
good bad
1 2 3 4 5

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.


Náhodný citát

Uč se z cizích chyb, neboť život není dost dlouhý, aby je člověk spáchal všechny sám. Neznámý autor


Kategorie


Menu

Tři nejnovější články

- Samotvrdnoucí hmota
- Brandnooz box listopad 2017
- Výroba vrstvených mýdel


Ostatní


Chceš mít přehled o novinkách?
Přihlásit Registrace Uživatelé

web