Vodorovné


Kategorie: Povídky,Úvahy

Naděje umírá poslední

Naděje umírá posledníTrochu starší povídka.Spíš takový román s happy endem.

 

Seděla na posteli a se zoufalstvím hleděla na mobil.Po včerejší hádce mu poslala už tolik zpráv s omluvou.Tak proč pořád mlčí?Aspoň jedna jediná zpráva od něj,aby tušila jak na tom jsou.Mobil ale její přání nechce vyslyšet a mlčel.S každou další minutou propadala čim dál větší beznaději.Proč ještě nezavolal?Proč třeba jenom nenapíše??Natáhla se pro mobil ,aby znovu překontrolovala displej, stále nic.Se zlostí ho odhodila a propadala čím dál větší beznaději.Zády se opřela o zeď.Když v tom jí z přemýšlený vytrhl zvuk příchozí esemesky.Nedočkavě skočila po mobilu.Pouhé odečtení kreditu.Plná schránka sms ,hlásil mobil.Označila všechny a chvíli váhala.Opravdu je chci všechny smazat?Nadechla se a klikla na smazat.Sledovala jak jí mizí vzpomínky.Smazáno!Ohlásil mobil.Zavřela oči a cítila se prázdná.Tak neuvěřitelně prázdná.Lehla si na polštář a už nedokázala dále skrývat svoje pocity,smutek,nedočkavost,strach...Pomyslela na něj a z očí jí začaly téct slzy.Povolila zábrany a dala průchod svému pláči.Stále ležela a hlavou se jí řítilo tornádo myšlenek.Už dávno se v nich ztratila.Tak moc si přála být v jeho objetí, cítit jeho polibky.Najednou jí napadla poslední naděje.Zvedla se a v rychlosti se oblékla.Snad bude doma,pomyslela si.Spěchala za ním.Zastavila se přede dveřmi, aby nabrala dech.Stála a dodávala si odvahu,zavřela oči,nadechla se a zazvonila.za dveřmi zaslechla kroky a dveře otevřela starší žena."Dobrý den,je Pavel doma?" zeptala se Anna.Žena se na ni podívala smutným pohledem."Pavla včera srazilo auto" a odvyprávěla celý příběh .Anna poděkovala a odešla.Musela za ním.V hlavě jí vířili výčitky svědomí.To kvůli ní byl tolik rozrušený  a nedával pozor.to ona za všechno může.Znovu se dala do pláče.V nemocnicil za chvíli našla jeho pokoj.Otevřela dveře a pohlédla na spící postavu.Sedla si k němu na postel.Vzala ho za ruku.Pohlédl na ní a mírně se pousmál."Promiń,promiń za všechno" prolomila smutým hlasem Anna ticho s pohledem stále upřeným na něj.Posadil se a sevřel jí v náručí.Na rty vtiskl polibek.Anna se s radostí přitiskla ještě více."Miluju tě" řekla a nastavila své rty jeho polibkům.

Hodnocení: nehodnoceno
Vaše hodnocení:
good bad
1 2 3 4 5

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.


Náhodný citát

Žádný cíl není tak daleko, aby na něj nedosáhla křídla tvých snů. Neznámý autor


Kategorie


Menu

Tři nejnovější články

- Případ Ewy Morenové
- Papírová labuť
- Brandnooz box září 2017


Ostatní


Chceš mít přehled o novinkách?
Přihlásit Registrace Uživatelé

web