Vodorovné


Kategorie: Povídky,Úvahy

I wanna be happy

I wanna be happyPovídka o mladé dívce,která je zmatená ze svých pocitů a chování druhých.Jak is s osudem poradí?

 

Seděla na útesu a zamyšleně koukala do dáli.V hlavě se jí míhala jedna jediná věta  z písničky co zaslechla v rádiu..I wanna be happy,I wanna be happy a stále dokola.Nutila jí přemýšlet nad významem a nad tím,zda je opravdu šťastná.Zamyslela se.je to těžká otázka.Byla si jistá,že ještě přes pár hodinami by řekla,že je.Vždyť má všechno co by si mohla přát,bezvadné přátele,co ji nezradí,rodinu, která ji má ráda a především přítele Tomase.Tomas je její přítel už něco přes 2 roky.Ten jeho roztomilý úsměv a úpřímné oči jí přivádějí k šílenství.Ale teď?Zafoukal vítr a do očí jí vehnal slzy,teď se moc šťastná necítí.Během poslední doby se stalo pár  podivních věcí,které jí berou úsměv z tváře.Které jí vhánějí pochybnosti do myšlenek.Vzpomněla si na poslední strávený den s Tomasem,na to jak byl chladný,nezvykle chladný.Vzpomněla si na jejich loučení,kdy jí dal njedu pusu na tvář a se slovem ahoj odešel.Proč se chová najendou tak zvláštně?Co za tím vězí?znělo jí v hlavě.Vítr znovu zafoukal,ted ovšem chladnější,až  jí přeběhl mráz po zádech.Zamyslela se.Ne,teď opravdu neni šťastná.Má plnou hlavu starostí,těch co se za dnešní den staly.Hlavou jí mířil proud myšlenek,který nemohla stopnout,který nemohla zahnat.Cítila se tak strašně bezmocná.Do očí se jí valili slzy,které už nedokázala potlačovat a tak je nechala volně stékat po tváři.Rozplakala se.Vzpomněla si na svého milého Tomase a z očí se jí znovu vyvalil proud slz.Proč jí nikdo nechápe? Proč tu s ní nikdo nesedí a nekonejší jí?Nevěděla co dál,bezmoc v její duši stále zesilovala.Už nevěděla kudy kam.Podívala se z útesu dolů.Z hladiny vyčnívali špičaté kameny,na které nařáželi vlny.Najendou pocítila že ví co má udělat.Vlny jí táhly k sobě dolů a ona už stála na okraji útasu připravená skočit dolů.Naposledy se podívala na západ slunce ,zavřela oči,připravená skočit."Nedělej to!! "její skok zastavil známý hlas.Ten hlas nemohl patřit nikomu jinému než jemu.Jejímu Tomasovi.Natáhl k ní ruku a stáhl ji do bezpečí.Pocítila radost z toho,že o ni někdo stojí.Objal si a do vlasů jí zašeptal  "MILUJI TĚ "

 

 

Hodnocení: nehodnoceno
Vaše hodnocení:
good bad
1 2 3 4 5

print Formát pro tisk

Komentáře rss

Přidat komentář >

, - odpovědět
avatar
Fíjo, fakt jsem myslela že se zabije :D ale dopadlo to dobře. V jednu chvíli jsem s ní strašně soucítila :)
moc pěkný :)


Náhodný citát

Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dny, kdy to bude daleko horší. Budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci. Jan Werich


Kategorie


Menu

Tři nejnovější články

- Případ Ewy Morenové
- Papírová labuť
- Brandnooz box září 2017


Ostatní


Chceš mít přehled o novinkách?
Přihlásit Registrace Uživatelé

web